Severní Wales: Tipy co navštívit v severním Walesu & deníček (část 1.)

Tak se mi poštěstilo a dostala jsem možnost vycestovat na víkend do Walesu. V pátek odpoledne jsme vyrazili a po cestě se stavili alespoň na pár zajímavých místech. Hrady atd. se zpravidla zavírají kolem 16-17, takže nám nezbývalo nic jiného než obdivovat krásu těchto budov zvenčí. Městěčko, které mě naprosto nadchlo je Conwy. Nachází se zde impozantní hrad a také zachovalé hradby, po kterých se můžete projít a kochat se pohledy na záliv a okolí. Hradby se mohou pyšnit tím, že jsou jedny z nejzachovalejších v celé Anglii. Uvnitř bývalo anglické obyvatelstvo a venku za hradbami welšské.

 

Po pikniku s výhledem na toto malebné městečko jsme se vydali do našeho kempu. Přespávání jen tak někde je v Británii zakázáno. Náš kemp byl v podstatě farma, ale musím říct, že přes prvotní  obavy, kdy jsem si představovala vedle nšeho stanu ohradu s dobytkem, jsem byla mile překvapena. Kemp se jmenoval Dinars Farm, za stan na dvě noci jsme platili 30 liber, sociálky čisté, no prostě pecka. Rozbili jsme náš tábor na krásném místečku hned vedle piknikového stolku a potůčku.

Hned brzo ráno, kdy vše ještě obklopovala tradiční britská mlha, jsme se vydali zdolat horu Tryfan. Byla to má hiking premiéra v Británii, ale nedba vrstevnic jsem si myslela, že to bude pohoda výšlap. Hah, jak moc jsem tuto horu podcenila. Za svůj život u jsem řadu hor zlezla, ale tento výstup (a hlavně sestup potom zpátky dolů), mohu označit za nejtěžší v mém dosavadním životě. Pročpak? Jednoduše nejsem zvyklá při normálních výšlapech používat i ruce. A že toho lezení si tam užijete. Navíc viditelnost byla tak 5 metrů před sebe a všechny kameny klouzaly. To jen přidalo na adrenalinu. Ale i tak jsem sebrala všechny zbytky své odvahy a u vrcholu sklapla a držela krok. Pomaličku úchop támhle a támhle, šup nahoru… Až jsem se dostala do místa, kde na mě má parťačka zavolala. „Hele, prosím tě, nekoukej se doprava.“ No, co zákonitě v těchto situacích uděláte, kouknete se tam, že. A vpravo na mě hleděla propast. A jiná stezka tam nebyla. Trvalo mi asi 5 minut, než jsem našla bezpečné úchopy a místa na šprajcnutí nohou. V hlavě jsem si připravovala svůj epitaf. Ale jak můžete vidět, noha mi nesklouzla, přežila jsem a teď píšu tento článek. Huraaay. Co jsem tak pozorovala, vícero lidí se tam vždy zastavilo. Oni jsou na tyto hory zvyklí, ale asi taky chtějí žít. Každopádně tam neváhali téměř 10 minut jako já. 😀 Bohužel, již zmíněna mlha nám zakryla věru nádherné výhledy, ale co se dalo dělat. I tak jsem si tento hike užila, ale příště se pořádně kouknu na vrstevnice, protože stezka je neskutečně strmá. Ještě mi zbývá zkritizovat značení stezek. Vlastně, ono tam žádné značení NENÍ. Aneb je to hodně přírodní. 😀

Každopádně tím vás nechci odradit, ale doporučuji tento výstup pro fyzicky zdatnější jedince s hodně dobrou obuví. Netahejte tam malé děti ani svou babičku, prosím vás. 😀

Po úspěšném výletu na Tryfon jsme se převlékli a vyrazili na zámek Penrhyn. Tento zámek mě udivoval zazobaností původních majitelů. Aneb co můžete očekávat od honosného viktoriánského sídla. Dokonce zde byla dvakrát na návštěvě samotná Viktorka, můžete si zde prohlédnout postel, která byla vyrobena speciálně pro ni.

Jinak co jsem tak navštěvovala sídla a hrady atd. obvykle to funguje tak, že v každé místnosti je nějaký průvodce a vy ho můžete požádat o výklad, klást mu otázky anebo si vystačíte pouze s listem papíru, který nese informace o té konkrétní místnosti. Součástí snad každého sídla jsou rozlehlé parky a zahrady. Dosti toho generalizování. Tedy hned potom jsme vyrazili objevovat krásy Anglesey. Ale o tom už více v dalším článku… Malá ochutnávka na co se můžete už brzo těšit:

Share: