Mé Au Pair zkušenosti v Anglii (UK) I.

Právě sedím ve svém pokoji v bývalém honosném panství, které se nachází v malém městěčku v Anglii. A hlavou se mi honí spousta otázek, ku příkladu: Jak jsem se zde vlastně ocitla?… Furt mi nedochází, že jsem tady. Svatý řízku, já jsem to dokázala. Jsem tu! Kdybyste jen věděli, co všechno tomuto okamžiku předcházelo… No, pěkně od začátku – Jak jsem si vlastně našla svou host family? Jaké jsou začátky?

 Psal se asi březen tohoto roku. Právě jsem seděla nad spoustou nezáživného učení z gymplu a v mé hlavě se právě zformovalo definitivní rozhodnutí – toto léto se stanu au pair. V momentě pevného rozhodnutí se spustila lavina pochybností a strachu. Vzpomněla jsem si na předešlé léto, kdy jsem se cítila naprosto prohnile, protože jsem nedělala nic tak produktivního, jak jsem si přála. V téže chvíli se vír pochybností zastavil. A zde se dostáváme k bodu číslo jedna: Motivace a odhodlání. Kdyby nebylo těchto dvou esenciálně důležitých věcí, nikdy bych pravděpodobně žádnou host family nenašla. Dala jsem se tedy ihned do hledání nějaké vyhovující rodinky. Ale v té době jsem ještě nevěděla, že to budu moci přirovnat k horské dráze, protože zrovna tak mé hledání vypadalo.

Potom co jsem si přečetla pár diskuzí na internetu a zjišťovala zkušenosti jedné známé, rozhodla jsem se, že si host family najdu sama a au pair agentury jsem naprosto zavrhla. Takže jsem si pěkně vytvořila profil na asi nejznámějším webu a začala projíždět všemožné profily rodinek, rozesílala žádosti a čekala na odpovědi. Řeknu Vám, to bylo negative replies, nebo positive replies bez dalšího kontaktu. Ale najednou se zničehonic v mé schránce objevila zeleně označená odpověď od rodinky, která mi byla na první pohled opravdu sympatická. A tak nastala chvíle pro můj první skype rozhovor. Rodinka byla moc super a celkově jsme se navzájem sami sobě líbili. Poté jsme měli ještě další skype hovor, tentokrát v němčině a už jsme dohadovali detaily ohledně pobytu. Jenomže zaměstnavatel mé budoucí host mum jí dělal problémy a nakonec přišla o svou druhou práci a tím i o důvod, proč hostovat au pair. Jojo…A tak jsem se dala znovu do hledání. Už už jsem to vzdávala, když mi poslala zprávu jedna milá paní z Anglie. A hele, nakonec to je moje hostmum. I přesto, že už se schylovalo ke konci června a já to téměř vzdala, nakonec se ta pravá rodinka přece jen objevila.

 

V pátek ráno započalo mé velké dobrodružství. Letání je pro mě rutina, ale byl to divný pocit cestovat poprvé úplně sama. Na letišti mě už čekala moje hostmum, i když nám chvíli trvalo než jsme se v těch davech našli. Cestou jsme si povídali a já se ptala na detaily pobytu. Dorazili jsme k domu, které se stane mým domovem na další 3 měsíce. Nestačila jsem se divit. Dům je zrekonstruován tak, aby se zachoval klasický styl 19.stol. I když vycpaní zajíci a obrovská rytířská zbroj ve slavnostní jídelně mě fakt děsí. Dům je obrovský, některé místnosti se vlastně ani vůbec nevyužívají. V prvních dnech mého pobytu jsem se cítila divně. Představte si, že jste hosti, ale zároveň tu pracujete, uklízíte, perete jejich prádlo…vyžíráte jejich ledničku… Každopádně teď už jsem se tu usídlila a ten pocit rychle vymizel. 😀 (A taky už se nestydím si před nimi něco připravit k jídlu XD)

Kdyby mi někdo býval před měsícem řekl, že budu cestovat a chodit na výlety sama, vysmála bych se mu. Ale zezačátku, když jsem zde neměla žádné přátelé, protože jsem přijela o víkendu, jsem se cítila opravdu osamocena. A na veškeré duchovní bolístky není nic lepšího než Matička Příroda. A tak jsem se vydala objevovat zdejší parky (kterých je tu spousta), také město a celkově okolí. A řeknu vám, cestovat sama je docela fajn. Už jsem se potkala s pár au pairkami a ty taky čas od času cestují samy, protože to má poměrně dost výhod (aneb hlavně vám nikdo nekecá do vašeho itineráře)

Share: